Jakoby mne tu někdo nechal samotnou, bez přípravy, bez peněz, bez jakéhokoli varování. Pocity úzkosti prostřelují malé radosti. Dny jsou jako cedník. Oblékám se. Vrstvy látky jsou mé pancíře, neprůstřelné ostré kostky a pod tím vším je měkký, hřejivý obkladek, kam se prsty zaboří jako do chomáčků vaty. šMám odvahu, nebojím se, navzdory bouři kolem mně. Neutíkám, stavím se čelem tomu, čeho se nejvíc bojím. Vyzbrojena, připravena čelit nástrahám ztroskotání. Umím se adaptovat, splynout s okolím. Jako zatoulaný pes co čichá v troskách města. Přežiju! Jsem Robinsonkou…